Based Initiative z. s.

Lékařská etika pod tlakem: Proč lékaři raději odešli, než aby mrzačili děti

Moderní západní medicína čelí hluboké morální krizi.

Stále více lékařů je postaveno před dilema: buď přijmout ideologicky motivovaná pravidla „afirmační péče“ (tzn. potvrzující metody, která zakazuje jakékoliv zpochybnění pacientova tvrzení), nebo hájit lékařskou etiku, rozum a odpovědnost vůči pacientovi.

Mnozí z nich si zvolili druhou možnost – a raději odešli z oboru, než aby porušili Hippokratovu přísahu. Jejich svědectví nejsou o „trans právech“, ale o hlubokém rozporu mezi realitou těla a politickým tlakem na popření biologie.

Lékaři, kteří odmítli spolupracovat

Dr. Quentin Van Meter, americký pediatr s více než 40 lety praxe, byl po vystoupení proti tranzici dětí vyloučen z několika odborných společností. Svůj postoj však nezměnil: „Afirmační přístup není medicína – je to zneužití medicíny,“ řekl. Tvrdí, že místo skutečné péče je dětem nabízena ideologie, která neřeší příčiny jejich utrpení, ale spěchá k nevratným zásahům.

Podobně se vyjádřil Dr. Paul Hruz, odborník na endokrinologii, který varoval, že podávání blokátorů puberty dětem není podloženo kvalitními dlouhodobými studiemi a představuje experiment na živých pacientech. Kvůli svým veřejným názorům čelí tlaku aktivistických skupin a profesnímu ostrakismu, přesto vystupuje na odborných fórech a konzervativních konferencích, kde důsledně upozorňuje na porušování lékařské etiky.

Zahraniční systém, který se hroutí zevnitř

Důležitý signál přichází i z Velké Británie. Po uzavření Gender Identity Development Service (GIDS) při londýnské klinice Tavistock vyšlo najevo, že mnoho pracovníků kliniky upozorňovalo na nátlak na urychlené nasazování hormonální léčby bez dostatečného psychologického posouzení. Více než 35 zdravotníků z GIDS v tichosti odešlo – nikoli kvůli předsudkům, ale protože nesnesli tlak, aby přestali klást otázky a začali plnit protokol.

Bývalá zdravotní sestra na klinice, Susan Evans, veřejně popsala, jak byl ignorován jakýkoli nesouhlas a pochybnosti byly vnímány jako projev transfobie. Společně s právníky podala podnět k soudnímu přezkumu, který vedl k zásadní reformě přístupu ke gender dysforii ve Spojeném království.

Česko a boj za zavřenými dveřmi

Zatímco v anglosaském světě se objevují otevřená svědectví lékařů, kteří odmítli mrzačit děti, v České republice zůstává situace odlišná. Veřejné vystoupení proti afirmační péči je mezi lékaři výjimečné, zejména kvůli obavám z profesních a reputačních dopadů. Přesto se v odborných kruzích objevují opatrné kritiky – a to zejména v rámci psychiatrie a pediatrie, kde se za zavřenými dveřmi diskutuje o rizicích hormonální léčby a o nedostatečném zhodnocení psychických komorbidit.

Výraznějším momentem byla i kauza kolem Rady vlády pro lidská práva, kdy se konzervativně smýšlející odborníci postavili proti vlivu aktivistických skupin na směřování medicínské i právní agendy. Existují rovněž právní stanoviska, která se odvolávají na princip opatrnosti a ochrany dítěte – zejména v debatě o rušení sterilizační podmínky pro úřední změnu pohlaví.

Za zmínku stojí například MUDr. Zuzana Čížková, která upozorňovala na nebezpečí ignorování psychologických faktorů při diagnostice “pohlavní dysforie”, nebo MUDr. Ivan Fraňek, který i přes zdrženlivost k samotnému tématu zastává konzervativní přístup k etice lékařského rozhodování. Kritický postoj u nás existuje – jen zatím většinou potichu.

Další příspěvky