Based Initiative z. s.

Evropské soudnictví: Jak ECHR prosazuje gender ideologii na úkor práv států

Evropský soud pro lidská práva (ECHR) se v posledních dekádách proměnil z garanta biologických práv v aktivního prosazovatele transgender agendy.

Přesun moci ze suverénních států na mezinárodní institucii znamená, že například požadavek na uvedení “genderové identity” do práva se stává závazným, i když prakticky narušuje práva dětí, žen a rodičů. Tato změna není jen politická – ničí právní systém při zachování dojmu legitimnosti.

B. vs. Francie (1992) – první krok ke změně pohlaví v dokladech

ECHR poprvé uznal porušení práva na soukromý život (čl. 8) ve věci B. vs. Francie, kde francouzský stát odmítl upravit pohlaví v matrice žadatele. Jasně rozhodl, že zamítnutí způsobilo “denní nesoulad s identitou” – a že stát musí poskytnout právní změnu pohlaví. Tento verdikt otevřel dveře pro uznávání gender identity nad biologickým pohlavím.

Christine Goodwin v. UK (2002) – být tím, kdo chce

Soudní dvůr poté vyslovil precedent v případu Christine Goodwin v. UK – zásah do rodinného života (čl. 8) i práva na manželství (čl. 12). Podle ECHR stát “nenašel dostatečný veřejný zájem”, aby odmítl úpravu pohlaví i bez operace. Biologie tak přestala být kritériem, stačila subjektivní identita.

A.M. a další v. Rusko (2021) – podpora trans rodičů

V případu z roku 2021 ECHR rozhodl, že odebrání dítěte z pěstounské péče trans muže v Rusku bylo diskriminační. Paradoxně se jednalo o ochranu dítěte – ale rozpor mezi mezinárodními právy a ruskými zákony rozhodl. Rozhodnutí jednoznačně naznačilo, že “genderová identita” může převážit biologická kritéria rodičovství.

“Doctrine margin of appreciation” – co může stát?

ECHR se často skrývá za doktrínu margin of appreciation – tedy právo států interpretovat články Úmluvy podle vlastní kultury. Jenže soud zároveň sám posouvá hranice: identita se stává ústředním právem, zatímco státy jsou pouhým šiřitelem ideologických přístupů. Výsledkem je právní vakuum: kdo má nejhlasitější lobby, rozhoduje.

Evropské soudy v roli legislativního aktéra

ECHR tak nevydává jen soudní rozhodnutí, ale legislativně přepisuje právo. Zamyšlením nad přirozeným pohlavím staví justici nad demokratické procesy a suverenitu států. Rozsudky jako Goodwin v. UK, B. v. Francie, či A.M. v. Rusko představují případy, kde soud postavil “pohlavní identitu” nad realitu. A co na to členské státy? Některé ustupují, jiné jsou šikanovány – a nejhůř z toho vyjdou samozřejmě rodiny.

Další příspěvky