Rozhovor s Margit Slimákovou: Zdraví dětí, blokátory puberty a odvaha říkat věci nahlas
Vede: Daniel Black
Host: PharmDr. Margit Slimáková
Rozhovor s Margit Slimákovou o zdraví dětí, blokátorech puberty a tlaku ideologie ve zdravotnictví.
Co se stane, když do veřejného prostoru vstoupí uznávaná odbornice na výživu a zdravotní prevenci a řekne nahlas, že blokátory puberty nejsou bezpečné? Margit Slimáková, známá svým důrazem na prevenci a zdravý rozum, se v rozhovoru s Danielem Blackem otevřeně vyjadřuje k invazivním zásahům u dětí, nedostatku věcných debat, a také k osobnímu přesvědčení, proč má smysl říkat pravdu – i když je to nepopulární.
Mluvíme o výživě, duševním zdraví, roli rodiny i škol, ale také o tom, co dělá ideologie s důvěrou v medicínu.
Upřímně a s respektem.

BLOKÁTORY PUBERTY A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ DĚTÍ
Daniel: Ve videu jste se jasně vyslovila proti podávání blokátorů puberty dětem. Co vás k tomu přimělo?
Margit: Nejistota ohledně pohlaví není mojí specializací, ale věnuji se zdravotní prevenci, kam přirozeně patří i duševní pohoda. A ta samozřejmě zahrnuje i dospívající. Téma blokátorů puberty a operací zdravých dětí s cílem změny pohlaví jsem zaznamenala hlavně ze zahraničí. Protože sleduji zdravotní trendy celosvětově, začala jsem se o to víc zajímat.
Zaujala mě zvláštní „oslavnost“ kolem toho – některé aktivistické skupiny si z toho udělaly program.
Vedle toho přibývaly případy dětí, u kterých častěji rodiče tvrdili, že se dítě „cítí jinak“. A čím víc jsem do toho pronikala, tím víc mě to děsilo.
Zatímco v zahraničí sledujeme alarmující nárůst případů dospívajících dětí, které jsou znejistěné ohledně svého pohlaví, v České republice zatím nemáme dostatek kvalitních dat, která by potvrzovala přínos aktuálně prosazovaných zásahů – od konfirmativní psychoterapie přes blokátory puberty až po chirurgické zákroky na zdravém těle. Jiná je situace u výjimečných případů genderové dysforie, které se objevují už v raném dětství. Tyto případy umí lékaři dobře rozpoznat a léčit – a to je správně.
Znepokojila mě ale popularita tohoto tématu a to, jak snadno se šíří. Napsala jsem i blog na Aktuálně.cz s názvem Nejistota dospívajících dívek. Dnes se k tomu vyjadřuji zejména proto, že nesouhlasím s tím, jak se genderové téma oslavuje. Vadí mi popírání biologie a reality – výroky o „kojících lidech“ nebo „možnosti volby pohlaví“. To je podle mě mimo. A nemám problém svůj názor veřejně říct.

Daniel: V čem konkrétně vidíte riziko těchto zásahů u dětí?
Margit: Ve velké části případů jde o děti s jinými duševními potížemi – například s autismem. Místo aby se řešila příčina, sahá se po zásazích, které mohou tělo poškodit.
Neexistují dlouhodobé studie jednoznačně potvrzující, že nasazování blokátorů puberty a případné chirurgické odstraňování zdravých částí těla, je bez rizik a každému z těchto dospívajících jen může prospět. A místo nejjednodušších cest se často volí ta nejinvazivnější.

Daniel: Setkala jste se s reakcemi od odborné veřejnosti?
Margit: Od odborníků spíš s opatrným souhlasem. Pediatři nebo psychologové, se kterými jsem mluvila, jsou velmi korektní. Většina z nich chápe rizika a zároveň ví, že existují případy, kdy je skutečně potřeba pomoci. Jen není nutné to vytrubovat, oslavovat. Mnoho lidí si chce svou situaci vyřešit v klidu, ne být součástí veřejné kampaně.
Kritiku dostávám spíš anonymně na sociálních sítích. Tam vám často napíšou, že se nemáte vyjadřovat k ničemu mimo výživu. I když sdílím data, studie nebo názory lékařů, dostanu nálepku „dezolát, dezinformátor“. Odpověď není věcná, jen útočná.

Daniel: Jak by podle vás měl vypadat první krok, pokud dítě řekne, že je „v jiném těle“?
Margit: V první řadě by se mělo svěřit rodičům nebo někomu důvěryhodnému. Ideálně pediatrovi, který dítě zná dlouhodobě. Ten může zhodnotit, zda šlo o dřívější projevy, nebo zda je to náhlé. Pak je potřeba v klidu rozkrývat, co se děje. Bez potvrzování („ano, cítíš se tak, tak to tak je“), ale i bez odmítání.
Konfirmační terapie, kdy terapeut jen automaticky souhlasí, mi připomíná situaci, kdy by mentálně nemocná anorektička přišla k lékař s tím, že je tlustá, a ten jí nabídl další dietu. To nedává smysl. Dospívání je těžké období a každý se někdy cítí zmateně. Řešení by mělo být hlubší než okamžité hormonální zásahy.
ZDRAVÍ DĚTÍ A VÝŽIVA
Daniel: Jaký vliv má výživa a životní styl na psychiku dětí?
Margit: Přímá data u dětí chybí. Ale u dospělých máme dost důkazů, že metabolické zdraví – tedy co jíte, jak spíte, jak se hýbete – souvisí nejen s fyzickým, ale i psychickým zdravím. U depresí, schizofrenie, autoimunitních poruch. U dětí to bude podobné, i když nemáme tolik výzkumů.

Daniel: Může být dnešní vlna náhle se objevující genderové dysforie u dospívajících projevem jiných potíží – vývojových, vztahových nebo třeba i nutričních?
Margit: Každá porucha je multifaktoriální. Může hrát roli genetika, rodinné vztahy, prostředí, kde dítě vyrůstá.
Když má dítě stabilní zázemí, sportuje, má přátele, má méně důvodů řešit samo sebe skrze nějakou diagnózu. Ale když nezapadá, často hledá vysvětlení – a někdy ho najde v etiketě, která poskytne úlevu a jistotu.


Daniel: Co může škola nebo rodina udělat, aby dítě podpořila bez ideologie?
Margit: Nabídnout zdravé prostředí, pohyb, přiměřenou výživu, bezpečí a respekt. Individuální přístup je klíčový. Když se dítě cítí dobře ve svém těle a ve škole, je mnohem méně zranitelné.
IDEOLOGIE VE ZDRAVOTNICTVÍ
Daniel: Mluvíte často o „zdravém rozumu“. Ustupuje dnes medicína tlaku ideologie?
Margit: Záleží, o jaké oblasti mluvíme. Například u nemocniční stravy jsme dokázali, že se dá vařit skvěle z opravdového jídla a bez vyšších nákladů. Přesto se to nedaří prosadit centrálně. Ministr zdravotnictví slíbil podporu, ale nic se nestalo. Často narážíme na nezájem, neschopnost nebo zájmové skupiny.

Daniel: Co vám nejvíce vadí na způsobu, jakým se dnes prezentují odborná doporučení?
Margit: Neschopnost přiznat chybu. Ve výživě se léta tvrdilo, že děti nemají jíst celozrnné pečivo, zato se propagovaly různé kaše. Umělá sladidla se doporučují dodnes, i když WHO vydala jasné stanovisko proti jejich doporučování pro obézní a diabetiky. A místo debaty se útočí na ty, kdo upozorňují na problém.

Daniel: Bojí se odborníci mluvit otevřeně?
Margit: Ano. I když mluví věcně a slušně, stejně to schytají. Všechno je dnes mediální – i uzavřené jednání může být vytrženo z kontextu a zveřejněno. Chybí silné autority, které by nastavily pravidla. Případ knihy Nevratné poškození ukázal, že zatímco aktivisté ji hromadně odsoudili, odborné instituce mlčely. A to mi vadilo nejvíc.
OSOBNÍ MOTIVACE
Daniel: Kde berete odvahu říkat nepopulární věci?
Margit: Když je kritika věcná, vítám ji. Když je osobní nebo urážlivá, ignoruji ji. Každý máme právo na svůj názor a sdílet jej. Nemá smysl řešit lidi, kteří vás nechtějí slyšet, ale přesto vás sledují jen proto, aby vás napadali.

Daniel: Máte tři děti. Ovlivnilo vás rodičovství v pohledu na zdraví dětí?
Margit: Jednoznačně. Dítě je přelomová událost v životě. Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší, ale ne každý má informace nebo oporu. Rodiče potřebují podporu, ne znejistění.

Daniel: Co byste vzkázala rodičům, kteří mají pocit, že musí slepě poslouchat odborníky, i když jim to nedává smysl?
Margit: Hledejte odborníka, se kterým si rozumíte lidsky. Není to o vzdoru, ale o důvěře. Nikdy nemá smysl zůstávat u někoho, kdo vám nevysvětluje, co dělá, nebo vás neposlouchá.
NA ZÁVĚR
Daniel: Má podle vás dítě ve věku 10–14 let kapacitu rozhodnout o tranzici?
Margit: Jednoznačně ne. Dospívání je bouřlivé období, kdy dítě potřebuje porozumění, ne nevratné zásahy bez oponentury.

Daniel: Vnímáte, že se dnes děti definují skrze diagnózy?
Margit: Ano. Diagnoza se často stává úlevou – nemusíš, protože máš nálepku. Tohle bychom měli přehodnotit.

Daniel: Sledujete, jak média informují o transgender tématu?
Margit: Česká média nesleduji. Ale v zahraničí – USA, Británie – vidím posun. Už se ozývají hlasy odborníků, kteří data staví proti aktivismu. A to je dobře.

Daniel: Co by měl udělat pediatr, když za ním dítě přijde s pocitem, že je v jiném těle?
Margit: Promluvit si, najít si čas, zapojit rodiče i další odborníky. On to dítě zná roky. Každý rodič, lékař nebo učitel by si měl přečíst knihy Nevratné poškození a Bad Therapy.

Daniel: Měly by být zásahy jako blokátory puberty vždy posuzovány nezávislou komisí?
Margit: Ano. Měla by existovat oponentura, minimalizace chyb. To není krém na vyrážku – je to drastický zásah do zdraví dítěte.

Daniel: A pokud by neexistovaly žádné překážky – jaký projekt byste sama ráda realizovala?
Margit: Zlepšila bych nemocniční stravu. Hned. Skutečné jídlo, výběr, zapojení pacientů. Změnit systém tak, aby jídlo bylo léčbou, ne zátěží.
Kdo je Margit Slimáková?
Margit Slimáková je specialistka na zdravotní prevenci a výživu, publicistka a dlouholetá kritička ideologizace zdravotnictví. Vystudovala farmaceutickou fakultu a klinickou výživu, působila v Německu, USA i ČR. Veřejně vystupuje proti průmyslově zpracovaným potravinám, nevědeckým dietám i zájmům lobby ve výživových doporučeních.
V posledních letech se intenzivně věnuje zlepšování výživy ve školách a nemocnicích, ale také osvětě a kritickému pohledu na moderní trendy, které podle ní často upřednostňují ideologii před zdravým rozumem a skutečným zdravím dětí.
Další příspěvky

Lékařská etika pod tlakem: Proč lékaři raději odešli, než aby mrzačili děti
Lékařská etika pod tlakem: Proč lékaři raději odešli, než aby mrzačili děti Moderní západní medicína čelí hluboké morální krizi.Stále více...

Evropské soudnictví: Jak ECHR prosazuje gender ideologii na úkor práv států
Evropské soudnictví: Jak ECHR prosazuje gender ideologii na úkor práv států Evropský soud pro lidská práva (ECHR) se v posledních...

Ideologie přepisuje diagnózy: Zneužívání psychologie ve službách trans aktivismu
Ideologie přepisuje diagnózy: Zneužívání psychologie ve službách trans aktivismu Z psychiatrie se stal nástroj propagandy. Nevědecké „afirmace“ nahrazují skutečnou léčbu...

Rozhovor s Margit Slimákovou: Zdraví dětí, blokátory puberty a odvaha říkat věci nahlas
Rozhovor s Margit Slimákovou: Zdraví dětí, blokátory puberty a odvaha říkat věci nahlas Vede: Daniel Black Host: PharmDr. Margit SlimákováRozhovor...

Existuje vůbec něco jako „trans člověk“?
Existuje vůbec něco jako „trans člověk“? Kritická analýza fenoménu tranziceV současné době západní společnost masivně přijala představu, že „trans lidé...

Nová kniha Walta Heyera odhaluje skutečné příčiny tranzic: trauma, ne dysforie
Nová kniha Walta Heyera odhaluje skutečné příčiny tranzic: trauma, ne dysforie Embracing God’s Design jako výzva ke změně přístupuWalt Heyer,...