Proč je trans-hnutí obyčejný kult? Mýtus, manipulace, uctívání a vlastní zákony
Ve svých přednáškách a článcích ráda srovnávám transgender hnutí a novodobé LGBTQIA+ se sektou. Mnozí mohou slovo sekta nebo kult považovat za radikální a nepřiměřeně silné označení, když ale odebereme podmínku jednoho jediného vůdce, všechny znaky liberální komunita zcela přesně splňuje. Je tedy správné označovat hnutí za kult? A v čem všem se tato komunita sektě podobá? Přes fanatické chování až k vytváření vlastních “zákonů” a zatajování informací zvenčí, násilnému přesvědčování okolí k připojení se k hnutí a demonizaci populační většiny, která se proti hnutí staví…
Nejprve si shrňme základní znaky kultu, na kterých budu následně ukazovat naprosto očividné ale často ignorované podobnosti liberálního hnutí. Sociologická encyklopedie zaštiťovaná Sociologickým ústavem AV ČR (https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Kult) popisuje sektu jako vazbu na “posvátný” objekt doprovázený pocity a postoji uctívání, zbožňování, pokory a bázně. Stojí na navazování lidského kontaktu a vytvoření atmosféry solidarity. “Kulty vznikají v podstatě tím, že někdo vytvoří výrazný vzor chování, který je institucí uznán a propagován a většinou kolem něho vznikne mýtus,” uvádí sociologická encyklopedie.
“Při kultovních výkonech dochází k manifestaci společných postojů a tato manifestace tyto postoje posiluje, upevňuje a zároveň účastníky vede k vytvoření morálního společenství.” Jak se tedy tyto znaky projevují uvnitř liberální komunity a proč je třeba na dané aspekty poukazovat?
Uctívání “posvátného” objektu
Za posvátný objekt zde můžeme naprosto objektivně považovat samotné trans-osoby a ideu tranzice jako takové. Stačí vám zhlédnout jeden TikTok nebo jedno video na Youtube, kde trans smýšlející osoba popisuje své zkušenosti, rady, nebo sdílí nepříjemné zážitky s lidmi mimo LGBTQIA+ komunitu. Pod videi jsou desítky až tisíce komentářů, ve kterých lidé projevují intenzivní podporu danému trans-člověku, opěvují ho a pomlouvají nebo nadávají na zrovna demonizovanou osobu nebo skupinu společnosti. Kdežto ve srovnání jsou komentáře pod videi kritizujícími trans manipulaci spíše agresivní a nesnášenlivé vůči autorovi videa.
Trans-jedinci jsou vychvalovaní, opěvovaní, respektovaní a obdivovaní, a to nejen uvnitř komunity, ale i v nezávislých médiích nebo v samotném Parlamentu. Veškeré vědecké argumenty odhalující lži trans-hnutí jsou ignorovány nebo dokonce považovány za “zmanipulované” či “zkorumpované”. Dochází k cenzuře objektivně potvrzených dat, která jsou pak nahrazovaná takzvanými “studiemi” podporujícími pro-trans mantry. Tyto “studie” jsou prováděny na malém, vybraném vzorku s předem určenými žádoucími výsledky, které jsou potom šířeny trans-hnutím. Objektivní vědecké výzkumy jsou naopak ve většině případů prováděny na několikatisícovém vzorku lidí bez předem stanovených výsledků.
V kontextu posvátného objektu můžeme i ukázat prstem na otce trans-hnutí Johna Moneyho, který transsexualitu ve své podstatě vymyslel, předložil světu a aktivně ji vměstnal do povědomí širší veřejnosti. John Money je přitom v nové generaci liberálů téměř neznámý. Stal se nejvíce utajovaným veřejným tajemstvím hnutí a v porovnání s kultem lze považovat za “boha trans-hnutí”, o němž mnoho lidí ani neví. Proč o něm neví, je velmi snadno odůvodnitelné. Moneyho samotná existence boří veškeré základy manter, které trans-hnutí denně šíří (neguje např. oblíbenou hlášku liberálů: “transsexualita tu je už po staletí”).
Manipulace, demonizace a přesvědčování vůči společenské většině
Bez manipulace nejsou výsledky. Jakmile jste v situaci, kdy se nemůžete ve svých přesvědčeních opřít o vědecká fakta a základy biologie, nemáte jinou možnost než vytvořit silnou ideologii a postavit lidi, kteří s ní nesouhlasí, na stranu “transfóbů”, bigotů, radikalistů a zloduchů. Není novinkou, že trans-hnutí používá velmi silnou marketingovou strategii – vytvoření problému a následné představení “efektivního” řešení, šíření manter, manipulace skrze silná emočně nabitá slova, šíření problému v médiích a vedení boje proti zastáncům biologických faktů.
Lidé, kteří se o problematiku nezajímají, mohou být velice snadnými oběťmi manipulace. Nevědí, jak hnutí funguje, jak probíhají tranzice a neznají statistická data, jejich názor proto může být ovlivněný nepravdivými mantrami hnutí – např. “transsexualita je vrozená, transsexualita není výsledek psychické nestability, tranzice je jediné adekvátní řešení, tranzice zlepší život daného pacienta”, apod.).
Liberalistické pochody se taktéž staly silným marketingovým nástrojem. Duhovými barvami prezentují radost a pozitivitu hnutí, které je postavené na využívání psychicky nestabilních nebo lehko zmanipulovatelných lidí. Členové komunity navíc označili některé dny i měsíce za události oslavující liberalistické hnutí (např. Pride Month, na němž je každoročně postaveno mnoho marketingových strategií různých firem, den transsexuálů, den “nebinárních lidí” apod.). Aktivisté hnutí požadují jiná práva pro členy menšiny, jako homosexuální sňatky, změnu úředního pohlaví na základě prohlášení na úřadu a další. Co žádají, nejsou stejná práva, ale jiná práva.
Manifestace a pokřivená moralita
Morálka se mezi liberály bohužel rychle vytrácí. Je naprosto standardní praxí přesvědčovat malé děti a jejich rodiče o tom, že jsou trans. Rozšiřuje se i fenomén “hodinek s transvestity” ve školkách a školách, kde děti učí o “genderu”, sexuálních orientacích, erotických deviacích a fetiších. Vystavují je předčasné sexualizaci a boří tím jejich schopnosti najít svou vlastní cestu v životě.
Dále je zcela běžné jakožto sexuolog přesvědčovat rodiče nezletilých o tom, že pokud jim tranzici neumožní, jejich potomek spáchá sebevraždu. Sexuologové a další zapojení odborníci již dlouhá léta citově vydírají své pacienty. Jakmile začne trans smýšlející člověk o své touze po tranzici pochybovat, sexuolog ho bude přesvědčovat o tom, že jsou pochybnosti naprosto normální, že se přes ně brzy přenese a bude spokojeně žít v roli opačného pohlaví.
O morálce se tedy bohužel mezi liberály hovořit nedá a tento fakt je jeden z nejnebezpečnějších aspektů trans-hnutí. Konstantní manifestace a přesvědčování sebe sama o tom, že je/byla tranzice dobrý nápad, jsou viditelné u každého trans smýšlejícího jedince. Svému okolí tvrdí, že jsou šťastní, valná většina z nich ale trpí těžkými depresemi, sebepoškozuje se a v mnoha případech zvažuje sebevraždu. Poměr sebevražd se rapidně zvedá po dokončení tranzice, emoční vydírání ze strany lékařů a transsexuálů je proto o to víc nehumánní.
Toto vše se váže k vnitřně nastaveným pravidlům a přesvědčením lidí v komunitě. Jakmile mantry a pohledy liberálních jedinců jakkoli zpochybníte, setkáte se s vlnou odporu a někdy až znechucením z jejich strany vůči vám. Nelze proto ani doufat v racionální debatu postavenou na faktech, jelikož samotné liberální hnutí na faktech postavené není.