Based Initiative z. s.

Alternativy k hormonální terapii: Zapomenutý rozměr péče o osoby s genderovou dysforií

Genderová dysforie, stav nesouladu mezi biologickým pohlavím a genderovou identitou, se v posledních letech stala předmětem intenzivní společenské debaty. Hlavní proud medicíny stále více přistupuje k genderově afirmativním metodám, jako jsou hormonální terapie (HT) a chirurgické zákroky. Přesto existují méně invazivní alternativy, které nabízejí nejen šetrnější přístup, ale také důraz na celostní péči o duševní i fyzické zdraví jednotlivců.

Psychoterapie jako základní pilíř podpory

Jedním z nejvíce podceňovaných přístupů k řešení genderové dysforie je psychoterapie. Na rozdíl od rozšířeného omylu nejde o „konverzní terapii“, která by měla měnit identitu. Psychoterapie nabízí bezpečný prostor pro:

  • exploraci genderu,

  • zpracování traumatu,

  • práci s úzkostí,

  • hledání dalších příčin dysforie.

Například kognitivně-behaviorální terapie (KBT) nebo rodinná terapie mohou významně přispět ke zlepšení kvality života. Přesto terapeuti čelí tlaku ideologických skupin, které jakoukoliv alternativu k tranzici označují za škodlivou.

Sociální intervence a neinvazivní přístupy​

Lidé s genderovou dysforií mohou výrazně těžit ze změn, které nejsou medicínské povahy – jako je změna jména, oblečení či zájmen. Tyto kroky mohou pomoci zmírnit dysforii a umožnit jednotlivci žít autentičtěji, aniž by podstoupil nevratné zákroky.

Dalšími přínosnými metodami mohou být:

  • mindfulness a relaxační techniky,

  • programy na podporu pozitivního tělesného obrazu,

  • zvyšování psychické odolnosti a sebevědomí.

Fokus na léčbu komorbidit

Genderová dysforie se často vyskytuje spolu s jinými psychickými obtížemi – depresemi, úzkostmi, traumaty. Místo automatického směřování k hormonální terapii by měla být prioritou léčba těchto komorbidit.

Studie ukazují, že pokud dojde ke zlepšení psychického zdraví, často se zmírní i samotná dysforie. To zpochybňuje představu, že hormonální terapie je jediným nebo nejúčinnějším řešením.

Rizika hormonální terapie a chirurgických zákroků

Přestože jsou hormonální a chirurgické přístupy často prezentovány jako standardní léčba, nesou s sebou vážná rizika:

  • Transgender ženy: zvýšené riziko trombóz a srdečních onemocnění.

  • Transgender muži: inzulínová rezistence, vysoký krevní tlak.

Navíc často dochází k trvalé neplodnosti, o níž si pacienti nemusí být plně vědomi, nebo ji pod vlivem dysforie zlehčují.

Proč se o alternativách více nemluví?

Zastánci výhradně affirmativních přístupů často obviňují terapeuty a lékaře podporující alternativy z „gatekeepingu“ nebo dokonce transfobie. Tento ideologický tlak:

  • omezuje otevřenou debatu,

  • zužuje možnosti péče,

  • nutí pacienty volit pouze jednu cestu – tranzici.

Tím se popírá princip individualizované medicíny.

Budoucnost v celostní péči

Skutečně inkluzivní a etická péče musí stavět na respektu k jedinečnosti jednotlivce. To znamená nabídnout:

  • psychoterapii,

  • sociální podporu,

  • práci s duševním zdravím,

  • a teprve poté zvážit medicínské zákroky.

Tyto alternativy by neměly být vylučovány, ale naopak považovány za rovnocenné možnosti. Diskusi o nich je nutné vrátit do odborného a lidského rámce, bez ideologického diktátu.

Genderová dysforie je komplexní stav, který si zaslouží víc než jednu možnost řešení. Psychoterapeutické a sociální přístupy mohou být účinné, bezpečné a trvalé, bez nutnosti nevratných zásahů. Ztratit z dohledu tyto alternativy znamená ochudit pacienty o svobodu volby – a tím i o skutečnou šanci na uzdravení.

Další příspěvky