Příklady mediální manipulace v reportážích o transgender tématech

Způsob, jakým mainstreamová média prezentují transgender témata, formuje veřejné vnímání víc, než by si mnozí přáli přiznat. V prostředí, kde dominují pozitivní příběhy a empatický jazyk, zcela chybí informace o rizicích, lékařských kontroverzích a rostoucí skupině lidí, kteří svého rozhodnutí litují.

Místo rovnováhy převládá ideologická agenda – často prezentovaná jako vědecký konsenzus, přestože existuje obrovské množství odborných výhrad.

Český mediální mainstream: jen růžová tranzice

V českém prostoru je typickým příkladem jednostranného pokrytí dokument České televize „Příběhy transsexuálů: Pohled na transsexuály“. Reportáž představuje příběh patnáctiletého chlapce, který podstupuje tzv. „změnu pohlaví“ a začíná se prezentovat jako dívka. Divák sleduje emoce, identitu, cestu přijetí.

Co však v dokumentu zcela chybí, je jakákoli zmínka o:

zdravotních důsledcích hormonální terapie,
právní nevratnosti změny pohlaví,
existenci lidí, kteří později detranzitovali.

Česká televize tak nenabízí vyváženou informaci, ale potvrzení (tzv. afirmaci) ideologického narativu. (ČT edu)

Ještě problematičtější je pořad „Souboj těla s duší“, kde se transsexualita definuje jako „handicap, který se člověk učí zvládat“, aniž by padla jediná věta o:

vedlejších účincích blokátorů puberty,
riziku neplodnosti,
osteoporóze,
nebo psychických dopadech sociální, hormonální a chirurgické tranzice.

Veřejnoprávní médium tím legitimizuje tranzici jako standardní řešení identity – bez varování, bez dat, bez alternativ. (ČT Pološero)

Zahraniční paralely: stejné vzorce, větší důsledky

Ani západní mediální prostor se neliší. V roce 2015 uvedla americká veřejnoprávní televize PBS dokument Growing Up Trans, který sleduje chlapce a dívky, jež se rozhodli pro tranzici.

Reportáž zcela pomíjí:

odbornou debatu o nezvratných účincích blokátorů puberty,
dlouhodobý dopad opačných hormonů.

Narativ „buď tranzice, nebo sebevražda“ ovládl celý rámec. (PBS Frontline)

V Británii se do výuky dostal krátký dokument 1 Year, sledující dívku vystupující pod jménem Ben Hodge. Ta se začala prezentovat jako chlapec a popsala první rok své tranzice.

Distribuci zajišťuje organizace Into Film, a to:

bez upozornění na užívání testosteronu,
bez varování o prsních bandážích, které mohou poškodit prsní tkáň,
bez zmínky o riziku osteoporózy, srdečních problémech nebo psychických dopadech.

The Cass Review: o důkazech se mlčí

V dubnu 2024 byla ve Spojeném království publikována studie The Cass Review, vedená pediatričkou dr. Hilary Cass. Zpráva došla k jasnému závěru:

Pro užívání blokátorů puberty a opačných hormonů u mladistvých neexistují dostatečně kvalitní důkazy.

Doporučeno bylo:

přehodnocení dosavadní praxe,
zastavení unáhlených intervencí.

Přesto některá média závěry zjemňovala nebo rámovala jako „příspěvek k diskusi“, nikoli jako zásadní varování.

Organizace Amnesty International šla ještě dál – varovala, že „senzacionalistické zpravodajství ohrožuje práva transgender mládeže“. Tím posunula pozornost od vědecké kritiky k politické obraně ideologie.

Média jako nástroj agendy

Veřejnoprávní i soukromá média po celém světě sehrávají klíčovou roli v tom, jak veřejnost chápe trans ideologii.

Pokud:

zamlčují rizika,
ignorují výpovědi detrans osob,
utvrzují diváky v jednostranném příběhu „tranzice jako spásy“,

pak neplní svou základní funkci – informovat pravdivě, v kontextu a realisticky.

Je načase přestat přijímat mediální obsah pasivně.
Kritické myšlení není transfobie.
Požadavek na vědeckou přesnost není nenávist.
A výzva k otevřené debatě není útok – je to minimum, které bychom měli od médií požadovat.