Psychologická krize mladé generace: Proč se tolik dětí identifikuje jako „jiné“?

V posledních deseti letech prudce narostl počet nezletilých, kteří se identifikují mimo své biologické pohlaví. Zatímco dříve šlo o vzácné a vývojově stabilní jevy, dnes jsou školy, rodiny i kliniky zaplaveny mladými, kteří se označují jako nebinární, transgender, genderfluid (střídající se pohlavní identita) nebo agender (bezpohlavní).

Mnozí dospělí se domnívají, že jde o přirozené rozšíření společenského prostoru a jeho “obohacení”. Tato interpretace ale ignoruje zásadní fakt:
👉 že u dětí nejde o hluboce zakořeněnou identitu, nýbrž o reakci na hlubokou vnitřní nejistotu, osamění a ztrátu orientace v realitě.

Dospívání bez kotvy

Dospívání se dnes odehrává v prostředí, kde se rychle drolí tradiční pojmy jako pravda, smysl, závazek nebo rodinná struktura.

Mladí lidé vyrůstají v digitálním prostoru, kde jsou:

trvale vystaveni idealizovaným pseudo-realitám,
aktivistickým sdělením,
a kultu vyčlenění.

Touha po zapadání je přirozená, ale v prostředí bez jasných hranic často vede ke splynutí s trendem, který přináší přijetí a status.
Genderová identita se pak stává odpovědí na vnitřní chaos, způsobem, jak „dát smysl“ vnějšímu i vnitřnímu rozpolcení.

Mnoho dětí přebírá jazyk dospělých aktivistů, aniž by rozuměly jeho významu – a klinické autority místo kritické analýzy jen „respektují pocity“.

Identita na přání: Jak se bolest mění v nálepku

Zarážející je, jak silně jsou tyto nové identity navázány na kolektivní dynamiku.
V některých školních kolektivech se identifikuje jako „jiné pohlaví“ až čtvrtina žáků.

Pohlavní dysforie se stává:

skupinovou strategií,
sdílenou emocí,
společným problémem.

Stejně jako v minulosti propukaly v kolektivech poruchy příjmu potravy nebo sebepoškozování, dnes se objevují „shluky“ dětí s trans identitou.
Nejde o vývojovou shodu, ale o kulturní nápodobu, kterou média a sociální sítě masivně posilují.

Platformy jako TikTok, Instagram a YouTube vytvářejí:

algoritmicky uzavřené bubliny,
kde je odlišnost oslavována,
a normálnost stigmatizována.

Místo terapie – afirmace

Namísto terapeutické péče a práce s:

traumatem,
bolestí,
a hranicemi,

dostávají děti potvrzení nově zvolené identity – často po jediné návštěvě psychologa.
Lékařské zásahy pak přichází na řadu dřív než jakákoli seriózní diagnostika.

Ještě v roce 2010 tvořili většinu pacientů s pohlavní dysforií chlapci před pubertou.
Dnes převažují dospívající dívky bez předchozí anamnézy, často s: