osobní příběh - Based Initiative z. s.

Příběh z Itálie: „Život po tranzici je mnohem horší než před ní.“

Daniel Black — Wed, 05 Nov 2025 18:15:55 +0000

Tento článek pochází z webu Based Initiative z. s. ">{site_name}.

Příběh z Itálie: „Život po tranzici je mnohem horší než před ní.“

Tento příběh pochází z Itálie. Vypráví ho muž, který v mladém věku prošel tranzicí v naději, že se konečně zbaví vnitřního trápení. Dnes otevřeně mluví o tom, že se stal obětí systému, který místo skutečné pomoci nabídl rychlé a nevratné řešení.
Své rozhodnutí popisuje jako „největší omyl života“ a varuje ostatní, aby se nenechali zlákat představou, že operace vyřeší duševní bolest.

Začátek: pocit jinakosti a hledání přijetí

Už od dětství měl pocit, že nezapadá. Cítil se jinak, nepochopený a nespokojený se svým tělem. V období dospívání se u něj objevily silné pocity odcizení a touha po změně.
Když se obrátil na odborníky, rychle dostal diagnózu genderová dysforie – bez většího zkoumání jeho minulosti nebo psychického stavu.

„Chtěl jsem jen přestat trpět. Chtěl jsem, aby ten zmatek zmizel.“

Rychlé rozhodnutí a začátek tranzice

Doporučení lékařů bylo jednoznačné: hormonální léčba a následná operace.
Nebyla mu nabídnuta psychoterapie ani hlubší diagnostika. Rodina se snažila podpořit jeho rozhodnutí, ale sama byla zmatená a důvěřovala odborníkům.

Po nasazení hormonů se vzhled začal rychle měnit. Krátkodobě přišel pocit úlevy, který ale brzy vystřídala únava, deprese a nejistota. Po operaci přišly komplikace a fyzické následky, které mu zůstaly dodnes.

„Život po tranzici je mnohem horší než před ní. Nezískal jsem svobodu, ale další bolest.“

Zklamání a těžká realita

Ztráta plodnosti, chronická únava, problémy s hormony i psychické zhroucení.
Místo zlepšení se jeho stav zhoršoval. Cítil se osamělý a zrazený těmi, kteří mu slibovali, že tranzice vyřeší jeho trápení.

„Byl jsem přesvědčený, že změna těla mi přinese klid. Ale žádný klid nepřišel. Jen lítost.“

Každodenní život se stal bojem s vyčerpáním a pocitem prázdnoty. Přesto začal hledat cestu zpět k sobě, tentokrát bez iluzí o „novém začátku“.

Uvědomění a návrat k sobě

Zlom přišel, když si uvědomil, že ani operace, ani hormony nemohou změnit to, kým skutečně je.
Postupně přijal, že jeho utrpení nebylo způsobeno tělem, ale hlubšími psychickými ranami, které nikdy nebyly zpracovány.

Začal o svých zkušenostech veřejně mluvit, protože nechce, aby další mladí lidé dopadli stejně.

„Skutečná změna nepřichází zvenčí. Přichází tehdy, když začnete rozumět sami sobě.“

Dnes

Autor říká, že se mu podařilo částečně uzdravit. Stále nese následky fyzických zákroků, ale vnitřně se cítí svobodnější než kdy dřív.
Už nebojuje se svým tělem, ale snaží se přijmout to, kým je. Současně otevřeně kritizuje systém, který podle něj selhává tím, že nabízí rychlé lékařské řešení místo skutečné psychické pomoci.

Poselství

„Změnit tělo není totéž jako vyléčit duši,“ vzkazuje.
Apeluje na lékaře, terapeuty i politiky, aby přestali mladým lidem tvrdit, že tranzice je snadná cesta ke štěstí.
Zdůrazňuje potřebu důkladné psychologické péče a času k rozhodování.

„Kéž by mi někdo tehdy řekl, že není ostuda hledat jinou cestu než operaci.“

Slovníček

Tranzice – proces, při kterém člověk mění své pohlaví nebo gender prostřednictvím hormonů, operací a právních kroků.
Detranzice – návrat k původní identitě po ukončení tranzice.

Tento příběh přináší pohled člověka, který si prošel všemi fázemi tranzice, ale našel klid teprve tehdy, když přestal hledat odpověď v medicíně a začal ji hledat v sobě.
Jeho zkušenost není o odsouzení, ale o varování. O tom, že skutečné uzdravení přichází až tehdy, když přestaneme před sebou utíkat.

Další příběhy

Příběh z Itálie: „Život po tranzici je mnohem horší než před ní.“

Příběh z Itálie: „Život po tranzici je mnohem horší než před ní.“ Tento příběh pochází z Itálie. Vypráví ho muž,...

by Daniel Black5 listopadu, 2025

Marek (Nela): Příběh detranzice po 20 letech – hledání pravdy a návrat k sobě

Markův (Nely) příběh: Tranzice mi měla pomoct. Dnes vím, že to byl omyl. Tento příběh nám poslal Marek, který ve...

by Daniel Black30 října, 2025

Příběh Kláry: Cesta k přijetí sebe sama bez tranzice

Příběh Kláry: Cesta k přijetí sebe sama bez tranzice ← Zpět na všechny příběhy„Dlouho jsem měla pocit, že jsem se...

by Daniel Black29 května, 2025

“Detranzici snášelo mé okolí hůř než tranzici”: Co vedlo N k touze stát se mužem?

“Detranzici snášelo mé okolí hůř než tranzici”: Co vedlo N k touze stát se mužem? Se svým příběhem se tentokrát...

by Tereza Kateřina Black7 března, 2025

Sexuální zneužívání a odsuzování: Jak Kateřina vyhrála boj s pochybami o vlastní identitě?

Sexuální zneužívání a odsuzování: Jak Kateřina vyhrála boj s pochybami o vlastní identitě? Genderová identita po traumatu bývá často nejasná...

by Tereza Kateřina Black3 srpna, 2024

Návrat k ženské identitě: Příběh RH o pochybnostech, hormonech a naději

Příběh RH: “Moje mužská role je vážně jen maska” Žena, která si prošla četnými psychiatrickými a psychologickými vyšetřeními, která podstupovala...

by Tereza Kateřina Black3 srpna, 2024

Celý článek si můžete přečíst zde: Příběh z Itálie: „Život po tranzici je mnohem horší než před ní.“ ">{post_title} na webu Příběh z Itálie: „Život po tranzici je mnohem horší než před ní.“ ">{site_name}.

Marek (Nela): Příběh detranzice po 20 letech – hledání pravdy a návrat k sobě

Daniel Black — Thu, 30 Oct 2025 14:10:50 +0000

Tento článek pochází z webu Based Initiative z. s. ">{site_name}.

Markův (Nely) příběh: Tranzice mi měla pomoct. Dnes vím, že to byl omyl.

Tento příběh nám poslal Marek, který ve 21 letech začal tranzici z muže na ženu a po letech se rozhodl vrátit zpět. Dnes je mu 42 let a souhlasil s tím, abychom jeho zkušenost zveřejnili. Sdílí ji, protože věří, že by mohla pomoci lidem, kteří prožívají podobné pochybnosti nebo bolest.

Jak to celé začalo

„K psychiatrovi jsem přišel s těžkou depresí. Byl jsem přesvědčený, že mi pomůže jen tranzice,“ napsal Marek.
Od puberty se cítil jinak. Vnímal v sobě silnou hanbu, sebepohrdání a obdiv k dívkám, který mu nebyl příjemný. Bál se, že je gay, protože slyšel svého otce říkat, že by homosexuály měli oběsit. Nechtěl být gay, chtěl být dívkou.

Psychiatr mu řekl, že jde o klasický případ transsexuality a že jediné řešení jsou hormony a operace. Psychoterapii mu nenabídl. Druhý posudek, který byl potřeba k zahájení léčby, dostal od jiné psychiatričky e-mailem, aniž by ji kdy potkal.

Ve 23 letech začal brát estrogen. „Po roce jsem vypadal jako dívka. Spolužáci mě přijali, podporovali mě a brali jako ženu. Myslel jsem, že jsem konečně našel klid.“

Operace a zlom

Pochybnosti měl ale od začátku. Ne o tom, jestli je trans, spíš jestli všechno zvládne. „Až těsně před operací jsem si uvědomil, že je to celé špatně,“ píše. Chtěl ji zrušit, ale lékař ho přemluvil, aby neodstupoval, s tím, že „všechny klientky jsou spokojené“.

Operace se pokazila. Po zákroku silně krvácel, měl velké bolesti a musel podstoupit další operaci. Dostal dvě transfuze krve. „Po operaci jsem se chtěl znovu zabít. Došlo mi, že jsem udělal krok, který se nedá vrátit.“

Strávil několik týdnů v nemocnici a pak na psychiatrii. Když se po měsících vrátil do běžného života, potíže se začaly znovu objevovat.

Terapeutická pomoc a nové pochopení

Po několika letech začal chodit na dlouhodobou psychoterapii. Díky ní se mu poprvé podařilo pojmenovat, co se v něm děje.

Byla mu diagnostikována posttraumatická stresová porucha a Aspergerův syndrom. „Když jsem konečně vyřešil stará traumata, pochopil jsem, že tranzice byla omyl. Byl to pokus utéct před bolestí, ne ji vyřešit.“

Návrat k sobě

Po operaci se odpojil od trans komunity a začal žít běžný život. Postupně ale cítil, že se chce vrátit zpět k mužské identitě.
„Lékaři mi to neumožnili. Endokrinoložka mi odmítla změnit hormony a varovala mě, že vysazení estrogenů je nebezpečné. Přitom jsem měl bolesti kloubů, výpadky paměti, závratě. Nikdo to neřešil.“

Nakonec přestal hormony brát sám. „Poprvé v životě jsem se cítil být mužem bez hanby a bez nenávisti k sobě.“

V roce 2024 si zaplatil operaci odstranění prsou a veřejně se vrátil k mužské identitě. „Nikdy od té doby jsem nezapochyboval, že dělám správně. Poprvé v životě cítím, že jsem přijatý takový, jaký jsem.“

Co říká dnes

„Tranzice mi tehdy připadala jako záchrana. Ale teď vím, že to nebylo léčení, jen útěk,“ píše Marek.
„Skutečná tranzice, kterou potřebujeme, není o těle, ale o mysli. Jde o přechod z utrpení do porozumění. O proměnu duše, ne pohlaví.“

Co znamenají některé pojmy

Tranzice – proces, kdy člověk mění pohlaví nebo gender (hormony, operace, změna jména).
Detranzice – návrat k původní identitě po ukončení tranzice.
PTSD – posttraumatická stresová porucha, dlouhodobá psychická reakce na trauma.
Aspergerův syndrom – forma autismu, která ovlivňuje vnímání emocí a mezilidské vztahy.

Marek svůj příběh sdílí proto, že chce upozornit na to, jak snadno se může hluboká bolest proměnit v hledání identity.
„Všichni, které znám a kteří se identifikovali jako trans, mají v sobě něco nevyřešeného. Potřebují pomoc, ne operaci. Tělo má dost práce samo se sebou. Nepřidávejte mu.“

Dnes žije jako muž. V klidu, se smířením a s vědomím, že uzdravení neznamená změnit tělo, ale přestat utíkat před tím, co bolí.

Celý článek si můžete přečíst zde: Marek (Nela): Příběh detranzice po 20 letech – hledání pravdy a návrat k sobě ">{post_title} na webu Marek (Nela): Příběh detranzice po 20 letech – hledání pravdy a návrat k sobě ">{site_name}.