Markův (Nely) příběh: Tranzice mi měla pomoct. Dnes vím, že to byl omyl.

Tento příběh nám poslal Marek, který ve 21 letech začal tranzici z muže na ženu a po letech se rozhodl vrátit zpět. Dnes je mu 42 let a souhlasil s tím, abychom jeho zkušenost zveřejnili. Sdílí ji, protože věří, že by mohla pomoci lidem, kteří prožívají podobné pochybnosti nebo bolest.

Jak to celé začalo

„K psychiatrovi jsem přišel s těžkou depresí. Byl jsem přesvědčený, že mi pomůže jen tranzice,“ napsal Marek.
Od puberty se cítil jinak. Vnímal v sobě silnou hanbu, sebepohrdání a obdiv k dívkám, který mu nebyl příjemný. Bál se, že je gay, protože slyšel svého otce říkat, že by homosexuály měli oběsit. Nechtěl být gay, chtěl být dívkou.

Psychiatr mu řekl, že jde o klasický případ transsexuality a že jediné řešení jsou hormony a operace. Psychoterapii mu nenabídl. Druhý posudek, který byl potřeba k zahájení léčby, dostal od jiné psychiatričky e-mailem, aniž by ji kdy potkal.

Ve 23 letech začal brát estrogen. „Po roce jsem vypadal jako dívka. Spolužáci mě přijali, podporovali mě a brali jako ženu. Myslel jsem, že jsem konečně našel klid.“

Operace a zlom

Pochybnosti měl ale od začátku. Ne o tom, jestli je trans, spíš jestli všechno zvládne. „Až těsně před operací jsem si uvědomil, že je to celé špatně,“ píše. Chtěl ji zrušit, ale lékař ho přemluvil, aby neodstupoval, s tím, že „všechny klientky jsou spokojené“.

Operace se pokazila. Po zákroku silně krvácel, měl velké bolesti a musel podstoupit další operaci. Dostal dvě transfuze krve. „Po operaci jsem se chtěl znovu zabít. Došlo mi, že jsem udělal krok, který se nedá vrátit.“

Strávil několik týdnů v nemocnici a pak na psychiatrii. Když se po měsících vrátil do běžného života, potíže se začaly znovu objevovat.

Terapeutická pomoc a nové pochopení

Po několika letech začal chodit na dlouhodobou psychoterapii. Díky ní se mu poprvé podařilo pojmenovat, co se v něm děje.

Byla mu diagnostikována posttraumatická stresová porucha a Aspergerův syndrom. „Když jsem konečně vyřešil stará traumata, pochopil jsem, že tranzice byla omyl. Byl to pokus utéct před bolestí, ne ji vyřešit.“

Návrat k sobě

Po operaci se odpojil od trans komunity a začal žít běžný život. Postupně ale cítil, že se chce vrátit zpět k mužské identitě.
„Lékaři mi to neumožnili. Endokrinoložka mi odmítla změnit hormony a varovala mě, že vysazení estrogenů je nebezpečné. Přitom jsem měl bolesti kloubů, výpadky paměti, závratě. Nikdo to neřešil.“

Nakonec přestal hormony brát sám. „Poprvé v životě jsem se cítil být mužem bez hanby a bez nenávisti k sobě.“

V roce 2024 si zaplatil operaci odstranění prsou a veřejně se vrátil k mužské identitě. „Nikdy od té doby jsem nezapochyboval, že dělám správně. Poprvé v životě cítím, že jsem přijatý takový, jaký jsem.“

Co říká dnes

„Tranzice mi tehdy připadala jako záchrana. Ale teď vím, že to nebylo léčení, jen útěk,“ píše Marek.
„Skutečná tranzice, kterou potřebujeme, není o těle, ale o mysli. Jde o přechod z utrpení do porozumění. O proměnu duše, ne pohlaví.“

Co znamenají některé pojmy

Tranzice – proces, kdy člověk mění pohlaví nebo gender (hormony, operace, změna jména).
Detranzice – návrat k původní identitě po ukončení tranzice.
PTSD – posttraumatická stresová porucha, dlouhodobá psychická reakce na trauma.
Aspergerův syndrom – forma autismu, která ovlivňuje vnímání emocí a mezilidské vztahy.

Marek svůj příběh sdílí proto, že chce upozornit na to, jak snadno se může hluboká bolest proměnit v hledání identity.
„Všichni, které znám a kteří se identifikovali jako trans, mají v sobě něco nevyřešeného. Potřebují pomoc, ne operaci. Tělo má dost práce samo se sebou. Nepřidávejte mu.“

Dnes žije jako muž. V klidu, se smířením a s vědomím, že uzdravení neznamená změnit tělo, ale přestat utíkat před tím, co bolí.