Based Initiative z. s.

Vzdělávací teror: Jak se gender ideologie maskuje za „inkluzivní výchovu“

Analýza osnov, školních brožur, workshopů – a kdo za nimi stojí

Takzvaná inkluzivní výchova začíná být v českých školách prezentována jako nezpochybnitelný ideál – povinný rámec, ze kterého není cesta zpět.

Na zastupitelstvu v Děčíně se rozhořela debata o učebnici pro pátou třídu, která explicitně zmiňuje genderové role a podporu trans identity. Rodiče tomuto přístupu rozporují a tvrdí, že jde o převýchovu, přičemž školy by se měly soustředit výhradně na výuku.

Proč dětem vnucovat ideologickou a matoucí agendu postavenou na experimentech na lidech?

Ve školách vzniká de facto ideologický program napojený na státní vzdělávací standardy.

Ideologizace jazyka a výuky

V příručkách a brožurách určených školám se objevují konkrétní instrukce:

  • používat genderově neutrální zájmena,

  • mluvit o „vědcích a vědkyních“,

  • vyhýbat se generickému mužskému rodu,

  • aktivně potlačovat jazykové „stereotypy“

  • a nahrazovat je výchovou k „rovnosti“.

 

Jazyk zde funguje jako nástroj ideologického formování.
Např.:

  • brožura „Jak na genderově senzitivní komunikaci“ doporučuje nahrazovat běžné formulace ideologicky přijatelnými alternativami,

  • metodika „Gender ve škole“ navrhuje, aby se děti učily rozlišovat mezi pohlavím a genderovou identitou už na základní škole.

Tam, kde bývala výuka opřena o fakta, nastupují dezinformace a redefinice pojmů.

Workshopy a školení jako nástroj indoktrinace

České školy dnes nabízejí stále více workshopů a webinářů, které tlačí LGBT agendu přímo do výuky:

  • besedy o nebinární identitě,

  • trans postavy ve výuce literatury,

  • instrukce pro učitele, jak přistupovat k trans studentům.

Např. školení:

  • „Gender a diverzita na školách“,

  • „Trans a nebinarita ve školním kolektivu“,

  • „Učím o LGBT“

jsou běžnou součástí pedagogického rozvoje.

 

Do vzdělávání se zapojují organizace jako:

  • Transparent,

  • Mezipatra,

  • Prague Pride,

  • Než zazvoní,

  • mimo osnovy také Safe Space Kolektiv (např. workshop „Být trans“)

  • a studenti FAMU, kteří nabízí výukové materiály pod hlavičkou uměleckého výzkumu.

Nejde o okrajové iniciativy, ale o systematickou strategii, jak změnit školní prostředí z místa výuky na nástroj ideologické transformace.

Příběh Kláry: Cesta k přijetí sebe sama bez tranzice

by Daniel Black29 května, 2025

Příběh Kláry: Cesta k přijetí sebe sama bez tranzice ← Zpět na všechny příběhy„Dlouho jsem měla pocit, že jsem se narodila ve špatném těle. Dnes už vím, že jsem se jen dlouho nedokázala přijmout.“Rád bych vám představil příběh ženy, kterou zde pro anonymitu nazývám Klára. Prošla velmi hlubokou a bolestivou cestou k přijetí sebe sama. Vyrůstala v prostředí, kde ženskost nebyla hodnotou, ale slabostí. V pubertě začala své tělo odmítat,...

PTAD: Nový fenomén zničených životů

Post Transition Adjustment Disorder (PTAD) označuje stav, kdy člověk po tranzici:

  • trpí depresemi, odcizením a ztrátou smyslu,

  • selhává ve vztazích, práci i běžném životě,

  • uvědomuje si, že nikdy nedospěl – jen byl přeformátován podle ideologie.

Z dětí se stávají „dospělé děti“, které nepatří nikam.

Kdo to financuje a proč to není volba

Za většinou těchto aktivit stojí ideologicky motivované neziskové organizace, často přímo napojené na:

  • ministerstva,

  • evropské fondy,

  • nebo programy veřejné podpory.

 

Nejde o otevřenou debatu, ale o postupné vnášení agendy do každodenní školní praxe:

  • učitelé často nemají možnost výběru – dostávají „doporučení“, která jsou fakticky závazná,

  • rodiče jsou stavěni před hotovou věc,

  • děti se učí, že existuje jen jeden správný postoj – a kdo ho nesdílí, je automaticky nepřítel nebo extremista.

Od výuky k převýchově

Taková výchova nevede k lepší společnosti.
Je to řízený posun od výuky k převýchově.

Dětem není dávána možnost poznat svět skrze objektivitu, ale jsou vedeny k tomu, aby určitou část světa považovaly za normu – a jinou za urážku.

Slova jako „táta“, „holka“ nebo „muž“ ztrácejí váhu – a někdy se dokonce stávají urážkou.

Pravidla chování se neřídí realitou, ale ideologickým manuálem.

A právě tím se školství stává polem, kde se už nebojuje o znalosti – ale o kontrolu nad tím, kdo smí říct, co je pravda.

Další příspěvky