Dostupné důkazy ukazují, že hormonální ani chirurgická tranzice není automatickou cestou ke zlepšení duševního zdraví. Navzdory tomu se stále šíří jednostranný narativ, že tranzice je jediným „záchranným lanem“ pro děti s genderovou dysforií. Tento přístup však ignoruje realitu, zlehčuje rizika a vytváří falešnou iluzi řešení.
Veřejnost si zaslouží vědět pravdu: tranzice může vést ke zklamání, dalším problémům a prodloužení psychického utrpení. Zatajená data a selektivní výklad vědy nesmí určovat budoucnost dětí.
