Based Initiative z. s.

Muži v ženském sportu: Zničené kariéry a zlomené kosti

Sport měl být symbolem fair play. Bojem mezi stejně silnými soupeři, kteří vědí, že výhra má váhu jen tehdy, když je zasloužená. Ale v momentě, kdy muž se svalovou výbavou po pubertě nastoupí proti ženám, končí jak férovost, tak sport. A začíná ideologie.

Lia Thomas: V mužské kategorii neuspěl

Lia Thomas závodil v mužském plavání s podprůměrnými výsledky. Po „změně pohlaví“ přešel do ženské kategorie a najednou vyhrával – jaká to náhoda. V roce 2022 ovládl americké univerzitní mistrovství NCAA. Mnohé soupeřky se k protestům ani neodvážily – věděly, že by se staly terčem médií a že by mohly závažně ohrozit celou svou sportovní kariéru.

Jedna z mála atletek, která promluvila, byla Riley Gaines. Ta veřejně popsala, že musela sdílet šatnu s mužem s penisem a že pocit ponížení a strachu přehlušil i samotnou sportovní soutěž.

CeCé Telfer: Překážkář bez překážek

CeCé Telfer se ještě jako muž nedostal ani do finále. Jako „žena“ v roce 2019 ovládl ženskou kategorii překážkového běhu na 400 metrů. Americká univerzitní liga NCAA tomu říká „inkluzivita“, realitou je ale další ubohé vítězství muže s fyzickými atributy neslučitelnými s těmi ženskými. Tedy přesně s těmi výhodami, proti nimž se ženské sporty historicky vymezovaly.

Laurel Hubbard: Olympijský cirkus

Když se Nový Zéland rozhodl vyslat Laurel Hubbard na olympiádu do Tokia, fanoušci ženského vzpírání jen kroutili hlavou. Hubbard vzpíral roky jako muž, pak „změnil pohlaví“ a najednou mu otevřeli cestu do ženské olympijské reprezentace.

I když nakonec medaili nezískal, porazil soupeřky už jen tím, že jim vzal místo v kvalifikaci. A dostal víc mediální pozornosti než všechny ostatní atletky dohromady. Protože dnes se cení identita, ne výkon.

Zlomená ragbistka: Když ideologie láme kosti

V lednu 2025 dopadla genderová politika tvrdě i fyzicky. Dvacetiletá nizozemská ragbistka Elena King skončila s vážným zraněním kolene, když ji složila transgender „žena“ Ashley Mooney. Mooney vážil o 20 kg víc a měl logicky plnohodnotnou mužskou postavu. Výsledkem pak byla žena na nosítkách, přetržené vazy a otázka: Jak tohle někdo vůbec mohl povolit?

To není výjimka. To je trend.

Tyhle případy nejsou extrémy, které si vybíráme pro efekt. Jsou to konkrétní situace, které se dějí pravidelně a čím dál častěji, přičemž každá z nich ukazuje na přibývající porážky žen. Žen, které místo soutěžení musí mlčet, aby nebyly obviněny z „nenávisti“.

Tohle není férovost, a už vůbec ne rovnost. Je to ideologický kult, který obětuje sport na oltář politické korektnosti.

Kde se začalo bránit: Mezinárodní vývoj

Naštěstí ne všichni se nechali umlčet:

  • World Athletics (světová atletika) v roce 2023 zakázala transgender „ženám“, kteří prošli mužskou pubertou, účast v ženských kategoriích.

  • World Aquatics (dříve FINA) udělala totéž v plavání.

  • USA pod vládou Donalda Trumpa v roce 2025 zakázaly mužům soutěžit ve školních a univerzitních ženských kategoriích – a to plošně.

  • Británie přistoupila na podobná opatření v atletice, kriketu i fotbale.

A co Česká republika?

V Česku jsme zatím stále pozadu, jelikož neexistuje jasná právní úprava, která by účast mužů v ženských sportech omezila. Není povinnost testovat hladiny testosteronu, není povinnost dokládat nic kromě papíru, což je jen další extrémně nebezpečný precedens.

Ženy nechtějí vyhrávat snadno. Chtějí vyhrávat spravedlivě.
Ale jak, když proti nim stojí muž s jiným tělem, jinou výdrží a mnohem většími a odolnějšími orgány?

Další příspěvky