Cenzura jako prevence: Jak se změnilo chápání svobody slova
Myšlenka svobody slova patřila po staletí k základním pilířům demokracie. Její kořeny sahají až k osvícenství, kdy byla považována za prostředek ochrany jednotlivce proti zvůli státu. V moderních dějinách se svoboda projevu vnímala jako nutná i tehdy, když zaznívaly výroky provokativní, nepohodlné nebo urážlivé. Princip byl jednoduchý: nebezpečné je potlačovat názory, nikoli je slyšet a veřejně vyvrátit.
Dnes se však tento koncept posouvá. Svoboda slova už není chápána jako absolutní ochrana myšlenek, ale jako podmíněné právo, které musí projít filtrem „bezpečnosti“ a „respektu“. Veřejný prostor se stává prostředím, kde neplatí zásada „nesouhlasím s vámi, ale budu bránit vaše právo to říkat“, nýbrž zásada „vaše slova mohou někoho zranit, proto musí být umlčena“.
Preventivní umlčování místo svobody
Zásadní změnu přinesly zejména poslední dvě dekády. S nástupem sociálních sítí se stalo normou, že pravidla diskuse určují soukromé korporace. Ty postupně přesunuly těžiště cenzury od ochrany před vyloženě nebezpečnými projevy (podněcování k násilí, terorismus) k omezování obsahů, které „mohou být škodlivé“ – tedy i takových, které se někomu prostě nelíbí.
V minulosti byla cenzura odůvodňována snahou chránit stát či společnost před podvratnými idejemi. Dnes se argumentuje ochranou citů a identity jednotlivců. Kritika ideologie LGBT se dostává do stejné kategorie jako výzvy k nenávisti či násilí.
Od ochrany státu k ochraně citů
Tento posun není nevinný. Pokud je „možnost, že se někdo cítí dotčen“ dostatečným důvodem k umlčení, pak svoboda slova přestává existovat. Diskuse se mění v prostor, kde vítězí ti, kteří se prohlásí za nejzranitelnější. Z původního principu – otevřeně čelit i nebezpečným myšlenkám – jsme se dostali k logice, kdy je umlčováno vše, co by mohlo někomu způsobit nepohodlí.
Výsledkem je společnost, která místo odolnosti pěstuje křehkost. Namísto schopnosti argumentovat a kriticky myslet se učíme vyhýbat se jakékoli kontroverzi. Tím se však oslabuje samotný základ svobodné demokracie. Cenzura už není výjimečným opatřením proti reálnému ohrožení – stává se preventivním nástrojem, který pod záminkou ochrany ničí jednu z nejcennějších svobod, jakou Západ v minulosti vybojoval.
Další příspěvky
Články Chronologie propagandy: Experiment na lidech a nová lobotomie
Chronologie propagandy: Experiment na lidech a nová lobotomie Od experimentů k ideologiiNa počátku 20. století se v Evropě objevily první...
Články Zapojili jsme se do projektu Kroužek pro rodinu
Zapojili jsme se do projektu Kroužek pro rodinu Based Initiative se připojuje k dalším spolkům a sdružením, kterým leží na...
Články Možnosti komunikace s člověkem se změnou jména a identity
Možnosti komunikace s člověkem se změnou jména a identity Jsou situace, kdy na první pohled nerozeznáme, zda jsme se setkali...
Články Učitelé: Školní hrdinové nebo ideologičtí náboráři?
Učitelé: Školní hrdinové nebo ideologičtí náboráři? Učitel má být vzorem, předávat znalosti a pomáhat dětem chápat svět v celé jeho...
Články Gender pro export: Jak Západ vnucuje ideologii ostatním zemím
Gender pro export: Jak Západ vnucuje ideologii ostatním zemím Genderová agenda se stala jedním z nejúčinnějších exportních nástrojů západních institucí....
Články Cenzura jako prevence: Jak se změnilo chápání svobody slova
Cenzura jako prevence: Jak se změnilo chápání svobody slova Myšlenka svobody slova patřila po staletí k základním pilířům demokracie. Její...