Tento posun není nevinný. Pokud je „možnost, že se někdo cítí dotčen“ dostatečným důvodem k umlčení, pak svoboda slova přestává existovat. Diskuse se mění v prostor, kde vítězí ti, kteří se prohlásí za nejzranitelnější. Z původního principu – otevřeně čelit i nebezpečným myšlenkám – jsme se dostali k logice, kdy je umlčováno vše, co by mohlo někomu způsobit nepohodlí.

Výsledkem je společnost, která místo odolnosti pěstuje křehkost. Namísto schopnosti argumentovat a kriticky myslet se učíme vyhýbat se jakékoli kontroverzi. Tím se však oslabuje samotný základ svobodné demokracie. Cenzura už není výjimečným opatřením proti reálnému ohrožení – stává se preventivním nástrojem, který pod záminkou ochrany ničí jednu z nejcennějších svobod, jakou Západ v minulosti vybojoval.