Zatímco v anglosaském světě se objevují otevřená svědectví lékařů, kteří odmítli mrzačit děti, v České republice zůstává situace odlišná. Veřejné vystoupení proti afirmační péči je mezi lékaři výjimečné, zejména kvůli obavám z profesních a reputačních dopadů. Přesto se v odborných kruzích objevují opatrné kritiky – a to zejména v rámci psychiatrie a pediatrie, kde se za zavřenými dveřmi diskutuje o rizicích hormonální léčby a o nedostatečném zhodnocení psychických komorbidit.

Výraznějším momentem byla i kauza kolem Rady vlády pro lidská práva, kdy se konzervativně smýšlející odborníci postavili proti vlivu aktivistických skupin na směřování medicínské i právní agendy. Existují rovněž právní stanoviska, která se odvolávají na princip opatrnosti a ochrany dítěte – zejména v debatě o rušení sterilizační podmínky pro úřední změnu pohlaví.

Za zmínku stojí například MUDr. Zuzana Čížková, která upozorňovala na nebezpečí ignorování psychologických faktorů při diagnostice “pohlavní dysforie”, nebo MUDr. Ivan Fraňek, který i přes zdrženlivost k samotnému tématu zastává konzervativní přístup k etice lékařského rozhodování. Kritický postoj u nás existuje – jen zatím většinou potichu.