Učitel má být vzorem, předávat znalosti a pomáhat dětem chápat svět v celé jeho složitosti. Realita dnešních škol ale ukazuje jiný obraz: učitel se často stává nositelem ideologie, která s výukou samotnou ani nesouvisí. V mnoha případech se z pedagoga stává aktivista, a to za podpory institucí i neziskového sektoru.
Na českých školách se stále častěji objevují programy zaměřené na „inkluzivitu“, „rovnost“ nebo „genderovou diverzitu“. Na první pohled jde o neutrální a pozitivní pojmy, v praxi se však pod nimi skrývá šíření konkrétních ideologických postojů. Například neziskové organizace, které se specializují na LGBTQ+ agendu, nabízejí školám interaktivní workshopy. Děti se pak místo dějepisu nebo matematiky učí, že „pohlaví je jen sociální konstrukt“ a že zpochybnění tohoto tvrzení znamená předsudek.
Konkrétním příkladem je program Rozmanitost do škol, který nabízejí některé neziskové organizace v České republice. V jeho rámci přicházejí lektoři do tříd a probírají s dětmi témata „genderové identity“ a „sexuality“. Podobné aktivity se neomezují jen na přednášky – děti vyplňují dotazníky o své identitě, hrají scénky o coming outu a diskutují o tom, proč je kritika trans ideologie údajně „nebezpečná“.
Dalším příkladem je zahraniční iniciativa No Outsiders ve Velké Británii. Tento program se zaměřuje na děti už od mateřské školy a učí je přijímat „různé identity“ prostřednictvím speciálně vybraných pohádek a příběhů. Rodiče, kteří vyjádřili nesouhlas, byli často označeni za „extrémisty“ nebo „netolerantní“. Některé školy dokonce zakázaly vyjmout děti z těchto lekcí.
Tento trend není omezen jen na Západ. V českém prostředí se podobné přístupy rozšiřují díky financování z evropských grantů. Ministerstvo školství například podpořilo projekty zaměřené na „genderovou rovnost“, v jejichž rámci vznikly metodické materiály doporučující učitelům aktivně „bourat stereotypy“ už na prvním stupni. Výsledkem je prostředí, kde se ideologické postoje vydávají za vzdělávání.
Problém je dvojí. Za prvé, rodiče mají jen velmi omezené možnosti, jak se proti těmto programům bránit. Odmítnutí účasti dítěte je často označeno jako „narušování školní docházky“. Za druhé, učitelé, kteří se od ideologické linie odchýlí, riskují profesní postih nebo nálepku „netolerantního pedagoga“.
Školy se tak postupně mění z místa vzdělávání v nástroj indoktrinace. Děti, které by měly získat pevné základy v kritickém myšlení, se učí spíše přejímat hodnoty, které jim předkládají vybraní aktivisté. A veřejná debata se posouvá do bodu, kdy otázka už nezní, zda by se ideologie měla do škol dostávat, ale jak rychle a v jaké podobě.
Články Jak „genderově citlivá péče“ mění medicínu a ohrožuje pacienty Zdravotnictví má stát na důkazech, nikoli na sloganech.Přesto se do praxe...
Články Zákon na objednávku: Jak lobbisté tlačí trans legislativu Když zákony nepíší občané, ale aktivisté Legislativa týkající se transgender práv v...
Články Pronájem podle správného názoru: Může to zajít až sem? Výběr nájemce nikdy není náhodný.Majitel bytu přirozeně hledí na spolehlivost, solventnost...
Články Aktivismus korporací: “Dobročinnost” nebo nákup vlivu? Když si firma koupí reklamu, víme, že jde o obchod.Když si ale koupí ideologii,...
Články Chronologie propagandy: Experiment na lidech a nová lobotomie Od experimentů k ideologiiNa počátku 20. století se v Evropě objevily první...
Články Zapojili jsme se do projektu Kroužek pro rodinu Based Initiative se připojuje k dalším spolkům a sdružením, kterým leží na...