Based Initiative z. s.

Příklady mediální manipulace v reportážích o transgender tématech

Způsob, jakým mainstreamová média prezentují transgender témata, formuje veřejné vnímání víc, než by si mnozí přáli přiznat. V prostředí, kde dominují pozitivní příběhy a empatický jazyk, zcela chybí informace o rizicích, lékařských kontroverzích a rostoucí skupině lidí, kteří svého rozhodnutí litují.

Místo rovnováhy převládá ideologická agenda – často prezentovaná jako vědecký konsenzus, přestože existuje obrovské množství odborných výhrad.

Český mediální mainstream: jen růžová tranzice

V českém prostoru je typickým příkladem jednostranného pokrytí dokument České televize „Příběhy transsexuálů: Pohled na transsexuály“. Reportáž představuje příběh patnáctiletého chlapce, který podstupuje tzv. „změnu pohlaví“ a začíná se prezentovat jako dívka. Divák sleduje emoce, identitu, cestu přijetí.

Co však v dokumentu zcela chybí, je jakákoli zmínka o:

  • zdravotních důsledcích hormonální terapie,

  • právní nevratnosti změny pohlaví,

  • existenci lidí, kteří později detranzitovali.

Česká televize tak nenabízí vyváženou informaci, ale potvrzení (tzv. afirmaci) ideologického narativu. (ČT edu)

Ještě problematičtější je pořad „Souboj těla s duší“, kde se transsexualita definuje jako „handicap, který se člověk učí zvládat“, aniž by padla jediná věta o:

  • vedlejších účincích blokátorů puberty,

  • riziku neplodnosti,

  • osteoporóze,

  • nebo psychických dopadech sociální, hormonální a chirurgické tranzice.

Veřejnoprávní médium tím legitimizuje tranzici jako standardní řešení identity – bez varování, bez dat, bez alternativ. (ČT Pološero)

Zahraniční paralely: stejné vzorce, větší důsledky

Ani západní mediální prostor se neliší. V roce 2015 uvedla americká veřejnoprávní televize PBS dokument Growing Up Trans, který sleduje chlapce a dívky, jež se rozhodli pro tranzici.

Reportáž zcela pomíjí:

  • odbornou debatu o nezvratných účincích blokátorů puberty,

  • dlouhodobý dopad opačných hormonů.

Narativ „buď tranzice, nebo sebevražda“ ovládl celý rámec. (PBS Frontline)

V Británii se do výuky dostal krátký dokument 1 Year, sledující dívku vystupující pod jménem Ben Hodge. Ta se začala prezentovat jako chlapec a popsala první rok své tranzice.

Distribuci zajišťuje organizace Into Film, a to:

  • bez upozornění na užívání testosteronu,

  • bez varování o prsních bandážích, které mohou poškodit prsní tkáň,

  • bez zmínky o riziku osteoporózy, srdečních problémech nebo psychických dopadech.

The Cass Review: o důkazech se mlčí

V dubnu 2024 byla ve Spojeném království publikována studie The Cass Review, vedená pediatričkou dr. Hilary Cass. Zpráva došla k jasnému závěru:

Pro užívání blokátorů puberty a opačných hormonů u mladistvých neexistují dostatečně kvalitní důkazy.

Doporučeno bylo:

  • přehodnocení dosavadní praxe,

  • zastavení unáhlených intervencí.

Přesto některá média závěry zjemňovala nebo rámovala jako „příspěvek k diskusi“, nikoli jako zásadní varování.

Organizace Amnesty International šla ještě dál – varovala, že „senzacionalistické zpravodajství ohrožuje práva transgender mládeže“. Tím posunula pozornost od vědecké kritiky k politické obraně ideologie.

Média jako nástroj agendy

Veřejnoprávní i soukromá média po celém světě sehrávají klíčovou roli v tom, jak veřejnost chápe trans ideologii.

Pokud:

  • zamlčují rizika,

  • ignorují výpovědi detrans osob,

  • utvrzují diváky v jednostranném příběhu „tranzice jako spásy“,

pak neplní svou základní funkci informovat pravdivě, v kontextu a realisticky.

Je načase přestat přijímat mediální obsah pasivně.
Kritické myšlení není transfobie.
Požadavek na vědeckou přesnost není nenávist.
A výzva k otevřené debatě není útok – je to minimum, které bychom měli od médií požadovat.

Další příspěvky