Based Initiative z. s.

Genderová operace jako past? Nová studie odhaluje šokující fakta

Už dlouhá léta posloucháme, že gender-affirming péče je klíčem ke štěstí trans lidí.

Lékařské organizace, média i aktivisté tvrdí, že tranzice snižuje deprese, úzkosti a riziko sebevražd.

Pravda je přitom úplně jiná.

Nově zveřejněná studie v The Journal of Sexual Medicine analyzovala data získaná od 107 583 pacientů a došla k děsivému závěru – lidé, kteří podstoupili chirurgickou změnu pohlaví, čelí výrazně vyššímu riziku duševních poruch než ti, kteří operaci neabsolvovali.

  • Muži, kteří prošli tranzicí, měli více než dvojnásobné riziko deprese (25,4 % oproti 11,5 %).
  • Riziko úzkosti bylo téměř pětinásobně vyšší.
  • Nejhůře na tom byli ti, kteří podstoupili feminizační operace – jejich riziko deprese i závislostí prudce stouplo.

Změna pohlaví neřeší psychické problémy – naopak je prohlubuje

Tato čísla odhalují obrovskou trhlinu v narativu, který společnost v posledních letech přijala za svatý.

Místo zázračného řešení, které trans lidem přinese úlevu, se obrovská část z nich ocitá v pasti – fyzické změny těla totiž nevyřeší jejich psychické problémy, naopak je prohloubí.

Mnozí po operaci čelí deziluzi a uvědomují si, že změna pohlaví nebyla odpovědí na jejich hlubší problémy.

Společenské klima rozhodně nepomáhá – místo podpory a pomoci trpícím lidem se od nich očekává, že budou tranzici nadále hájit, aby nezpochybnili celý systém.

Ti, kdo se odváží promluvit o svém utrpení, jsou často napadáni, umlčováni a označováni za zrádce, lháře nebo “nepravé transsexuály” (jako kdyby existovalo něco jako “pravý transgender”).

Mladí lidé jsou do tranzice tlačeni bez pochopení následků

Problém navíc nezačíná až po operaci.

Mnoho mladých lidí je do tranzice tlačeno v době, kdy ještě nejsou schopni plně porozumět dlouhodobým následkům.

Lékaři, kteří by měli být garanty zdravotní péče, místo důkladného zkoumání psychického stavu pacientů jen potvrzují diagnózu a bezhlavě předepisují hormony i operace.

Jak ukazují výpovědi detrans lidí, často jim nikdo nikdy neřekl o možných rizicích, neřešil jejich trauma ani nezkoumal, zda jejich dysforie nemá jiné příčiny.

A tak se ocitají ve slepé uličce – s nevratně změněným tělem a psychikou, která je na tom hůř než kdy dřív.

Jak dlouho ještě budeme tranzici nazývat „magickým řešením“?

Jak dlouho ještě budeme tranzici nazývat magickým řešením, místo toho, abychom ji konečně považovali za to, co opravdu je – tedy hrozivou past s katastrofálními následky?

Další příspěvky