Based Initiative z. s.

Tranzice často neřeší to, co ji způsobilo. Co ukazuje analýza 82 příběhů trans lidí

Když se podíváte na pár jednotlivých příběhů trans lidí, může se zdát, že každý je úplně jiný a nejde nic zobecnit.
Ale když těch příběhů projdete desítky, začne se objevovat opakující se vzorec.
A ten je až nepříjemně jasný.

Z analýzy 82 příběhů trans lidí vyplývá několik faktů, které si zaslouží pozornost.
Ne proto, abychom někomu brali identitu.
Ale proto, že hodně z těchto lidí popisuje věci, které předcházely jejich tranzici – a ty věci nemají skoro nic společného s pohlavím.

59 % lidí zažilo výraznou šikanu nebo sociální odmítnutí

Šikana se objevuje ve všech podobách – od posměchu, přes fyzické napadání až po dlouhodobou izolaci.
U mnoha lidí, hlavně u biologických mužů, se šikana týkala toho, že byli „moc citliví“, „ženští“, „jiní“.

U žen to byly hlavně útoky kvůli maskulinitě, vzhledu nebo lesbickým projevům.

Tohle není trivialita.
Když dítě roky dostává signál, že je špatně takové, jaké je, je logické, že hledá únik.
A tranzice se v těchto příbězích často objevuje jako způsob, jak se odstřihnout od minulosti.

63 % lidí popisuje dlouhodobý pocit odlišnosti a nejistoty

Ne „jsem v jiném těle“.
Spíš:

  • nezapadám,

  • nejsem dost dobrý,

  • nerozumím sám sobě,

  • nejsem jako ostatní kluci/holky.

Je zásadní rozdíl mezi vrozenou identitou a pocitem, že člověk nepatří nikam.
A právě ten druhý vzorec se v příbězích objevuje téměř pořád.

41 % lidí mělo psychické potíže ještě před prvním nápadem na tranzici

Úzkosti, deprese, panika, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy.
A až potom přišla otázka „možná jsem trans“.

Tohle by mělo být varováním!
Pokud psychické problémy existovaly dřív, nedává smysl automaticky předpokládat, že „gender“ je jejich příčinou.
Může to být jen jeden z následků dlouhodobé bolesti.

Na definici záleží: Transsexualita, detranzice, HRT a další pojmy

5 srpna, 2024

Na definici záleží: Transsexualita, detranzice, HRT a další pojmy  Základní pojmy: Detranzice - proces zvrácení fyzických změn provedených v procesu tranzice a navrácení do biologicky dané sociální role Detranziter - člověk, který prošel nebo právě prochází detranzicí Tranzice - sociální, hormonální a operativní proces, při kterém jedinec přebírá společenskou roli opačného pohlaví a podniká kroky k napodobení vzhledu daného pohlaví (tranzice může být pouze sociální či sociální a hormonální - operativním procesem neprochází...

Přečíst článek

Puberta jako zlomový bod pro 55 % lidí

U žen to byly prsa, menstruace, sexualizace okolím.
U mužů hlas, obličej, tlak na mužskost.

Puberta je chaos.
A v těchto příbězích působí jako okamžik, kdy se staré problémy staly nesnesitelnými.
Ne proto, že by tělo „bylo špatně“, ale proto, že nároky okolí byly pro tyto lidi neúnosné.

Sociální sítě sehrály roli u 54 % lidí

Vliv sociálních sítí se v těch příbězích objevuje skoro pořád:

  • našel jsem komunitu,

  • viděl jsem, že existuje řešení,

  • TikTok mě přivedl k pochopení,

  • chtěl jsem být jako oni.

Nejde o to tvrdit, že sociální sítě „dělají“ trans lidi.
Ale je nepopiratelné, že pro spoustu mladých lidí fungují jako zdroj identity, vzoru a útěku.

A teď to nejdůležitější: jen 11 % lidí mělo skutečnou terapii před tranzicí

Pouze 9 z 82 dostalo jakýkoli jiný typ péče než „potvrzení genderu“.

41 % (34 z 82) popisuje, že tranzice byla první nabídnuté řešení.

To je obrovský problém.
Nemůžete se rozhodovat svobodně, pokud vám nikdo nedá jinou možnost.

Co z toho vyplývá?

Ne to, že tranzice je vždy špatná.
Ne to, že lidé nutně litují.
A už vůbec ne to, že bychom měli komukoliv jejich cestu odpírat.

Vyplývá z toho něco jiného:
U většiny z těchto 82 lidí byla tranzice až reakcí na problémy, které je ničily dávno před tím, než si začali myslet, že jsou trans.

A ty problémy měly konkrétní podobu:

  • šikana,

  • izolace,

  • tlak na gender,

  • psychická bolest,

  • tlak ze sociálních sítí,

  • chaos puberty.

To jsou skutečné příčiny.
Tranzice byla pro mnoho z nich až pozdější interpretací, způsobem, jak se vypořádat s něčím, co nikdo kolem nich nechtěl řešit.

Proč to říkáme?

Ne proto, abychom někomu přáli, že jednou změnu bude litovat.
To není náš styl.
Based nemá zájem psát scénáře za životy druhých.

Jde o něco jiného:

Pokud vidíme, že většina těchto lidí měla problémy, které nebyly genderové, ale emoční, sociální a psychologické, pak máme povinnost na to upozornit.
Kvůli dětem. Kvůli rodičům. Kvůli těm, kteří dnes stojí před podobnými rozhodnutími a nemají nikoho, kdo by jim položil základní otázku:
Co když to, co tě bolí, není pohlaví?

Ne každý si to uvědomí hned.
Někdo možná nikdy.
Ale naše společnost by měla nabídnout víc než jen jednu cestu.

Trans lidé nepotřebují přání neštěstí ani výsměch.
Potřebují pravdu a prostor.
A hlavně: potřebují prostředí, kde se řeší příčiny jejich utrpení, ne jen symptomy.

Pokud chceme pomáhat, musíme začít tam, kde problémy skutečně vznikají – u šikany, osamělosti, chaosu puberty, tlaku na roli a psychických potíží.

Když to neuděláme, budeme dál produkovat generaci lidí, kteří si budou myslet, že změna pohlaví vyřeší všechno, co se jim stalo.

Based Initiative bude dál upozorňovat na to, co v těch příbězích do očí bije.
Ne proto, abychom někoho odsoudili.
Ale proto, že pravda je základ, bez kterého se nedá postavit vůbec nic.

Další příspěvky

Odběr novinek